Nácvik
obrany je vlastně jakousi hrou na lov, kde kořist je kus hadru, kůže
anebo rukáv figuranta.
Nácvik obrany tak jako ostatní discipliny je třeba vést systematicky od nejjednodušších činností ke složitějším. Na začátku nácviku je třeba udělat vše proto, aby obrana byla pro psa zajímavá a pes se na ni těšil. S dobře motivovaným psem je práce daleko lehčí než se psem, který v důsledku chyb v začátcích nácviku nejeví dostatečný zájem anebo dokonce projevuje bázlivost. Samozřejmě na tom, jaký bude ze psa obranář má nemalý vliv i jeho povaha. S přípravou na tuto disciplínu začínáme již od štěněte a to hrou přetahováním se o kořist, což je obvykle kus hadru, vycpaná stará ponožka, jutový pešek,kůže. Je bezpodmínečně nutné štěně vždy nechat vyhrát. Je to důležité nejen proto, aby mu stouplo sebevědomí, ale také protože ho tím vlastně učíte. Nahrazujete mu tak matku, která by s ním podobné hry provozovala sama. Samozřejmě je také potřeba naučit štěně kdy má přestat a to důrazným povelem " Stačí" nebo "dost".
Při hře s kořistí nikdy neříkáme "fuj" je to kořist, kterou musí dobývat a ne nežádoucí činnost jako okusování pracně pěstované zeleniny na zahradě, křesla v domě apod.
Takto připravované štěně už pak na cvičišti bude vědět co má dělat, až ho začne figurant dráždit s hadrem, nebo peškem. Na začátku není špatné vzít si na obranu vlastní pomůcky na které je štěně zvyklé. Některé štěně může ze být zpočátku k cizímu člověku nedůvěřivé případně i bázlivé. Od toho je s ním páníček, který nahrazuje jeho matku, je jeho oporou a povzbuzuje ho a dodává mu odvahy. Při jakémkoliv výpadu či pokusu o výpad na figuranta štěně mohutně chválíme. Štěně potřebuje oporu ve svém pánovi a má radost z toho, je chváleno za statečnost a figurant se ho vlastně bojí a ono poprvé vyhrává nad cizím člověkem. Tyto reakce se poměrně rychle upevňují a za pár výcvikových dní je i z nedůvěřivého případně bázlivého štěněte statečný psík. Musí se ale správně vést a nic uspěchat. Zkazit se dá i sebelepší pes a to hlavně neznalostmi a špatně vedeným nácvikem obrany. Hodně škod ve výcviku obrany dokáže napáchat špatný figurant. Přechod z nácvikových pomůcek-peška na rukáv je potřeba dělat pozvolna. Zkušený figurant dokáže správně odhadnout úroveň štěněte a přechod na rukáv správně načasovat.
Další částí výcviku obrany je vyhledání figuranta-tzv. revír. Pro většinu zkoušek se vyhledání dělá na makety-zástěny, umístěné na cvičišti. Speciální obranářská zkouška již probíhá ve volném terénu a je daleko náročnější.
Pro začátek si vybereme jeden "úkryt" (strom, zástěnu...) a učíme jej psa obíhat. Metody tohoto nácviku jsou různé, na pamlsky, hračku, peška a samozřejmě již učíme psa u zástěny štěkat a prodlužujeme požadavek na štěkání. Postupně, když pes pochopí co od něj chceme, přidávme při okraji cvičební plochy další zástěny. V této fázi výcviku je dobré mít k ruce figuranta, který se do zástěn ukrývá a po vyštěkání psa odmění zákusem do rukávu, klínu, peška apod. Při takto vedeném cviku se pes postupně naučí nejen obíhat zástěny sám, ale také označovat vyštěkáním pomocníka schovaného v úkrytu. Na vyhledání figuranta navazují další činnosti, odvíjející se od stupně zkoušky, na kterou psa připravujeme. Prakticky vždy je součástí obrany hladké zadržení a
zadržení s protiútokem.
Jakou celkovou úrovň bude ve finále mít obrana záleží na zkušenostech psovoda a především kvalitě figuranta. Pokud postupujeme s nácvikem obrany v rámci možností a schopností psa, je velmi pravděpodobné, že nás pes na zkoušce nebo soutěži v této disciplině nezklame.
Nácvik obrany tak jako ostatní discipliny je třeba vést systematicky od nejjednodušších činností ke složitějším. Na začátku nácviku je třeba udělat vše proto, aby obrana byla pro psa zajímavá a pes se na ni těšil. S dobře motivovaným psem je práce daleko lehčí než se psem, který v důsledku chyb v začátcích nácviku nejeví dostatečný zájem anebo dokonce projevuje bázlivost. Samozřejmě na tom, jaký bude ze psa obranář má nemalý vliv i jeho povaha. S přípravou na tuto disciplínu začínáme již od štěněte a to hrou přetahováním se o kořist, což je obvykle kus hadru, vycpaná stará ponožka, jutový pešek,kůže. Je bezpodmínečně nutné štěně vždy nechat vyhrát. Je to důležité nejen proto, aby mu stouplo sebevědomí, ale také protože ho tím vlastně učíte. Nahrazujete mu tak matku, která by s ním podobné hry provozovala sama. Samozřejmě je také potřeba naučit štěně kdy má přestat a to důrazným povelem " Stačí" nebo "dost".
Při hře s kořistí nikdy neříkáme "fuj" je to kořist, kterou musí dobývat a ne nežádoucí činnost jako okusování pracně pěstované zeleniny na zahradě, křesla v domě apod.
Takto připravované štěně už pak na cvičišti bude vědět co má dělat, až ho začne figurant dráždit s hadrem, nebo peškem. Na začátku není špatné vzít si na obranu vlastní pomůcky na které je štěně zvyklé. Některé štěně může ze být zpočátku k cizímu člověku nedůvěřivé případně i bázlivé. Od toho je s ním páníček, který nahrazuje jeho matku, je jeho oporou a povzbuzuje ho a dodává mu odvahy. Při jakémkoliv výpadu či pokusu o výpad na figuranta štěně mohutně chválíme. Štěně potřebuje oporu ve svém pánovi a má radost z toho, je chváleno za statečnost a figurant se ho vlastně bojí a ono poprvé vyhrává nad cizím člověkem. Tyto reakce se poměrně rychle upevňují a za pár výcvikových dní je i z nedůvěřivého případně bázlivého štěněte statečný psík. Musí se ale správně vést a nic uspěchat. Zkazit se dá i sebelepší pes a to hlavně neznalostmi a špatně vedeným nácvikem obrany. Hodně škod ve výcviku obrany dokáže napáchat špatný figurant. Přechod z nácvikových pomůcek-peška na rukáv je potřeba dělat pozvolna. Zkušený figurant dokáže správně odhadnout úroveň štěněte a přechod na rukáv správně načasovat.
Další částí výcviku obrany je vyhledání figuranta-tzv. revír. Pro většinu zkoušek se vyhledání dělá na makety-zástěny, umístěné na cvičišti. Speciální obranářská zkouška již probíhá ve volném terénu a je daleko náročnější.
Pro začátek si vybereme jeden "úkryt" (strom, zástěnu...) a učíme jej psa obíhat. Metody tohoto nácviku jsou různé, na pamlsky, hračku, peška a samozřejmě již učíme psa u zástěny štěkat a prodlužujeme požadavek na štěkání. Postupně, když pes pochopí co od něj chceme, přidávme při okraji cvičební plochy další zástěny. V této fázi výcviku je dobré mít k ruce figuranta, který se do zástěn ukrývá a po vyštěkání psa odmění zákusem do rukávu, klínu, peška apod. Při takto vedeném cviku se pes postupně naučí nejen obíhat zástěny sám, ale také označovat vyštěkáním pomocníka schovaného v úkrytu. Na vyhledání figuranta navazují další činnosti, odvíjející se od stupně zkoušky, na kterou psa připravujeme. Prakticky vždy je součástí obrany hladké zadržení a
zadržení s protiútokem.
Jakou celkovou úrovň bude ve finále mít obrana záleží na zkušenostech psovoda a především kvalitě figuranta. Pokud postupujeme s nácvikem obrany v rámci možností a schopností psa, je velmi pravděpodobné, že nás pes na zkoušce nebo soutěži v této disciplině nezklame.