Nácvik aportování je nejlepší začít hrou s míčkem už s malým štěnětem. To rádo honí "prchající kořist", kterou je v tomto případě odhozený a poskakující míček. Je dobré mít míček se sňůrkou, za kterou se o něj s psíkem můžeme zpočátku přetahovat a pokud k nám na zavolání nechce přijít, využít ji k "odchycení" a odebrání z tlamy. Pokud nechce dojít sám, nezačneme jej nahánět, považuje to za hru a určitě za námi sám nedojde ale bude s "kořistí" prchat pryč. Počkáme si, až k dojde blíž sám a pak si jej za šňůrku míčku přitáhneme a míček odebereme. Odmalička učíme štěně předat přinesený míček povelem "pusť" a samozřejmě mu jej znovu odhodíme. Po chvíli hru ukončíme tak, že před ním míček ukryjeme do kapsy apod.
Když si denně takto se štěnětem chvíli pohrajeme a pokud budeme důslední, je víc než pravděpodobné, že takováto průprava bude dobrým základem pro spolehlivé aportování. Pokud je pes dobrý aportér a ochotně předává aport, je u veškerých cviků poslušnosti polovina práce, protože můžeme spojit nácvik poslušnosti se hrou s míčkem, takže si neustále se psem hrajeme a cvičení je pro něj spíš zábavou než pouhým drilem.
Pokud je již od štěněcího věku správně veden nácvik aportování míčku, je následovně přinášení aportovací činky hračkou.
V opačném případě máme o problém postaráno a je potřeba psa přimět k tomu, aby aport k nám přinesl .
Pomůžeme si dlouhým vodítkem (např. stopovacím), na které psa na připoutáme psa a vyšleme jej pro aport. Jakmile uchopí odhozenou činku, voláme psa k sobě povelem "ke mně!" a pokud na povel nereaguje a naopak má snahu vydat se opačným směrem, trhneme vodítkem směrem k sobě a opakujeme povel na přivolání. Jestliže ani potom pes nepřichází, přitáhneme si jej vodítkem k sobě.Pokud pes po trhnutí vodítkem pustí aport na zem a dál o něj nejeví zájem, můžeme vyzkoušet další metodu. Psa připoutáme na kratší vodítko, odhodíme činku, zavelime "aport" a běžíme pro aport se psem. Když pes aport zvedne, chvalíme ho a pár kroků před ním couváme dokud pes činku drží pevně. Je to v podstatě jako nácvik hrou a nenásilně jej tím aportování učíme.
Zde je uveden pouze nástin, jedna z mnoha možností, jak psa, který má s nácvikem aportování problém, naučit tento cvik. Určitě se najde řada dalších metod, jak "dotáhnout" zanedbaný nácvik aportování.
Odložení psa
Psovi dáme povel "lehni" (pes musí mít zvládnut cvik lehni), dáme důrazně povel "zůstaň!" a můžeme mu dát před čenich dlaň ruky. Z počátku couváme od psa na krátkou vzdálenost dvou tří kroků a opakujeme táhle povel "zůstaň". Pokud se pes, když se od něj vzdalujeme zvedne, ihned se k němu vrátíme a položíme ho zpět na místo, kde jsme jej odložili, opět důrazně opakujeme povel "zůstaň" a vzdalujeme se od něj. Po chvílce se ke psu vrátíme, chválíme jej a odměníme pamlskem a dáme psovi volno. Postupně prodlužujte jak vzdálenost tak i dobu odložení. Musíme být jako při každém nácviku důslední a cvik mít dokonale zvládnutý protože je součástí téměř každé zkoušky z výkonu.
Chůze po kladině
Nácvik chůze po nízké kladině začínáme již se štěnětem. Pejska vezmeme pravou rukou za obojek, levou rukou jej podebereme pod břichem a přejdeme s ním celou kladinu, při tom ho uklidňujeme a mohutně chválíme. Štěně si tak nejlépe zvykne na výšku protože cítí vaší oporu a navíc nemůže ani spadnout z kladiny dolů. Při nácviku je nutno bezpodmínečně zabránit pádu psa z kladiny, může si ublížit a následovně mít strach anebo později z kladiny seskakovat.
Vysokou kladinu s žebříky učíme až psa, který spolehlivě zvládá nízkou kladinu. Nácvik začínáme u krátkého a nízkého žebříku a učíme psa klást tlapky na příčky žebříku. Ideální je, pokud máme na začátku nácviku pomocníka, který nám pomáhá klást psovi zadní tlapky na příčky žebříku. Je potřeba dávat pozor na to, aby pes mezi příčkami žebříku nepropadal a též neseskakoval, mohlo by dojít k poranění končetin.
Pokud pes spolehlivě zvládne chůzi po malém žebříku je možno přejít na vysokou kladinu S dlouhým žebříkem.
Skok vysoký
Se štěnětem tento cvik trénujeme jenom na nízkých překážkách. Výšku si stanovíme podle velikosti psa, jeho možností a úrovně zvládnutí tohoto cviku. Z počátku učíme psa přeskakovat překážku na vodítku tak, že s ním vyběhneme k překážce a popřípadě mu tahem za vodítko pomůžeme překážku překonat. Jak pes překážku přeskočí, dáme povel "zpět" a stejným způsobem jako v první části cviku překonáme překážku nazpět. Samozřejmě překonat překážku pomáháme psíkovi pouze při prvotním náviku, jakmile pochopí, co od něj chceme, pomoc již dále nesmíme dávat! S postupujícím věkem psa, jeho růstem a úrovní vycvičenosti zvyšujeme překážku až do předepsané výše 1 metru s tím, že již psa vysíláme samotného vpřed i zpět a my zůstáváme stát na místě a dáváme pouze povely. Samozřejmě nesmíme zapomínat na náležitou pochvalu a odměnu!
Šplh přes překážku
Při prvních nácvicích šplhu je ideální, máme-li k ruce pomocníka, který nám psa vede. Psovod si stoupne ze zadu překážky na stoupací laťku tak, aby viděl pomocníka se psem a psa volá k sobě. Pomocník se psem na vodítku se rozběhne k překážce, navede psa na ni a pomůže mu se šplhem nahoru. Předá vodítko psovodovi, který si usměrní psa se sestupem z překážky. Nesmí psovi dovolit, aby místo seběhnutí seskočil dolů. Opakujeme tak dlouho, až pes cvik pochopí a zvládne sám. Ve finále cvik vypadá tak, že vycházíme se psem u nohy na povel "k noze", před překážkou dáme povel "vpřed", pes ji překonává a my jdeme souběžně s ním, jak sejde na zem, dáváme povel "k noze" a pes se přiřadí. A jako při každém cviku, chválíme, odměňujeme, to je nutnost.
Vysílání psa vpřed
Vysílání psa je cvik, při kterém pes na povel "vpřed" rychle vybíhá určeným směrem a po dosažení určené vzdálenosti na povel psovoda "lehni" rychle ulehá čelem k psovodovi.
S nácvikem začínáme na krátkou vzdálenost tak, že psa posadíme, odejdeme od něj přímým směrem k místu, kam jej budeme vysílat a ukážeme mu odsud nějaký předmět, např. míček, pešek nebo pamlsek. Pokud je terén velmi dobře přehledný, položíme tento předmět na zem a vrátíme se zpět ke psu. Vyjdeme se psem s povelem "k noze" a po krátkém pochodu zavelíme "vpřed" a zastavíme se. Pes běží k místu kde jsme na zem položili naši pomůcku a jak pes doběhne k ní, zavelíme "lehni" a pes musí zalehnout, ideálně čelem k nám. A jdeme ke psu. Jesliže neleží správně otočený k nám (což ze začátku výcviku bude téměř určitě), upravíme polohu a chválíme jej a odměníme, jako by cvik provedl správně a sám. Pokud není terén dostatečně přehledný, je vysoká tráva apod., vyplatí se používat stojánek, na který pomůcku uložíme. Jinak se pak stává, že pes na povel lehni hledá míček nebo to co jako pomůcku používáme při nácviku namísto ulehnutí. Postupem času vzdálenost prodlužujeme tak, aby pes cvik dle požadavku stupně zkoušky zvládnul. Samozřejmě nešetříme pochvalami a pamlsky, bez toho bychom se daleko nedostali!